Volejbalová veřejnost Vás zná velmi dobře, ale mohl by jste se představit i vodolským příznivcům?

„Začínal jsem s volejbalem v 11 letech pod vedením  otce v Plzni, kde jsem byl až do 19 let. Pak jsem přestoupil do VŠ Praha. Tam hrál asi 12 let a dostal se i do národního týmu, kde jsem byl 6 let. Tři roky jsem působil v Itálii a potom jsem hrál i trénoval 15 let v Rakousku. Jako trenér jsem potom působil 4,5 roku v Příbrami a následně jsem v Praze trénoval 4 roky ženy Slavie Praha a nyní jsem trenérem v  Vodolce.“

Dlouho jste vedl jako trenér chlapská družstva, ale poslední 4 roky jste trénoval ženy, je to velký rozdíl?

„Z mého hlediska je to podobné. Zajímá mne, jestli se hráč nebo hráčka chce zlepšovat, jestli tomu dává vše, jestli je agresivní a má vůli se rvát. To jsou atributy, ať už se jedná o ženský volejbal nebo mužský volejbal, pro mě důležité. Samozřejmě  ženy jsou méně dynamické a pomalejší, ale to co každého hráče nebo hráčku zdobí,- cílevědomá rvavost a nesmlouvavá práce na dosažení nejlepších možných výsledků, tak to přesně já potřebuju. Aby se šlo dopředu a měli jsme jeden společný cíl – mít dobrý pocit z volejbalu a dosáhnout nejen svých maximálních možností, ale snad  je i posunout. Výsledky potom takový individuální a kolektivní práci samozřejmě potvrdí.“

Jak probíhá příprava na novou sezónu?

„V přípravě jsme necelý měsíc. Nabíráme kondici zatím bez herních prověrek. Absolvovali jsme jeden turnaj v Chlumci, ale to je teprve začáte.. Příprava probíhá tak jak má.  Máme sice nějaká drobná zranění, ale zatím je to dobré.“

Takže jste s působením v AERU spokojený?

„Ano, jednoznačně ano.“

Blíží se turnaje, budete se na ně nějak blíže a speciálně zaměřovat?

„Teď ještě určitě ne, pořád jsme ve fyzické přípravě. Liga začíná zhruba za měsíc a půl, takže nyní  ještě nebudeme brát zřetel na výsledky v turnajích. Čekají nás kvalitní turnaje -  za týden v Kladně, dál v Benátkách, pak je velice dobře obsazený turnaj ve Zlíně,  a konečná prověrka bude turnaj na Vodolce o pohár starostky města 3. a 4.října. Tam už bude důraz na předvedenou hru samozřejmě vyšší“

Jak jste prozatím spokojen se složením týmu?

„Tým ještě není kompletní, potřebujeme ho doplnit o dva posty – nahrávače a smečaře. Musíme se včas  dostat z našich drobných zdravotních problémů, to je základ.

Nejen, že jste byl reprezentantem naší země jako hráč, ale i trenér…

„Působil jsem 9 let jako asistent u národního družstva mužů, kde hlavními trenéry byli Řeřábek, Mirek Nekola. Nejlepším zážitkem s národním mužstvem byla světová liga 2003 v Madridu, kde jsme skončili na 4.místě. Hráli jsme semifinále s Brazílií a o 3.místo s Itálií. V utkání o postup do poslední čtyřky jsme hráli s domácími Španěly před 15 tisíci diváků a my je porazili. Zanechalo to ve mně punc  úspěchu v době, kdy volejbal nebyl tak populární. Lidé pak na ulicích všechny hráče a i trenéry poznávali, zdravili a říkali, že zápasy sledovali. Mírná popularita k tomu samozřejmě taky patřila.“

Jak vzpomínáte na duely Vysokých škol a AERA?

„Vzpomínám na dřívější utkání velice rád, odehráli jsme tady hodně zajímavých a kvalitních zápasů a mě se tady hrálo vždycky dobře, protože tohle je dobrá hala, dobrá podlaha, vysoký strop -  pro volejbal je jak stvořená. Když jsem se sem vrátil teď v roli trenéra, tak se mi ty vzpomínky, ty příjemné vzpomínky, znovu připomněly. Takže doufám, že to v tomto trendu  bude pokračovat a i já zažiju s Vodolkou už jako její člen zážitky, na které budu rád jednou vzpomínat. Stále si pamatuji sestavu z roku 1977, kdy Vodolka vyhrála první titul a já byl ještě junior. To byli hráči jako Nekola, Špisser, Keller, Buman, Černý, Sýkora, Mrklas, Stehno, Piškule, Hemr, Horáček a Bělka. Perličkou je, že nás ve Vysokých školách chvíli trénoval i kovaný Vodolák Evžen Krob.“